† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Jednou jsem si zase večer zašla na FB. Nejdřív jsem si psala s mojí spolužačkou a pak ještě s mojí nejlepší kamarádkou. Spolužačka brzy rozhovor utla a tak jsem si psala dál s tou mojí kamarádku. Bavily jsme se tak různě o všem možném až mi najednou napsala, že se jí zas líbí jeden kluk, kterého nedávno zavrhla. Po chvíli z ní vyšlo, že si s ním právě píše. Ptala se mě, o čem si mají psát, tak jsem jí něco poradila a tak sním na to téma zapředla rozhovor. Pak mi oznámila, že jí napsal, že byl v Americe a já jí na to odpověděla- "wow" - a ještě jsem přidala, že mu to má napsat, nebo mu to napíšu sama. Chtěla jsem, aby mu to napsala, ale ani mě nenapadlo, že bych mu to doopravdy napsala sama. Ona my napsala, že mu to nenapíše, ale ať mu to hlavně nepíšu já. Mě to nějak naštvalo, a tak jsem se rozhodla mu to opravdu napsat. A udělala jsem to. Při tom jsem ho znala jen z vyprávění té mé kamarádky! Ona ho na to ale napřed upozornila, a tak byl aspoň trochu připravený... Chvilku jsme si psali, a pak už jsme si řekli jen - ahoj....
Když Pája z FB odešla, ten kluk mě požádal o přátelství, tak jsem ho přijala a začali jsme si psát. Když nevěděl, co má psát, psala jsem já... Když jsem já nevěděla, co mám psát, psal on. Pak jsme ale našli špatné téma. Tak jsme to skončili... Bylo to ale dobře, nebo bych do něj stačila zabouchnout . Psali jsme si asi hodinu a půl, a byla to docela hezká a živá konverzace... Každopádně by to bylo špatné, kdybych se do něj zamilovala, protože se líbí mé kamarádce, a to by bylo hodně, hodně, hodně špatné...
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpTJednou po obvyklé návštěvě u babičky jsme šly já, mamka, taťka a moje sestřenice domů, naší známou cestou kolem kina. Naši se zastavili u programu kina a nás se sestřenicí si odchytla Monča. Znaly jsme jí ze skautu a ona se nás snažila přemluvit, bychom s ní a jejími rodiči šly hned teď do kina. Nám to se sestřenicí přišlo blbý, protože jsme s sebou neměly ani žádné peníze. Potom ale přišla paní Reslerová, její mamka, vzala mě a šly jsme za našima, kteří ještě stále stáli u toho programu. Já jsem se mamky zeptala, jestli bych nemohla a ona se na mě podívala právě tak, jak se milující matky dívají na své dcery, když se jim něco nelíbí. Já to hned pochopila, jenže mamka mlčela, asi proto, že tam vedle ní stála paní Reslerová. Koukala na mě a bylo vidět, že nechce, abych šla do toho kina. Paní Reslerová to asi pochopila a tak začala tlačit na naši mamku takovým tím svým vemlouvavým hlasem a mamka stále mlčela, jako zařezaná. Bylo to horší, než kdyby řekla, že nemůžu. Nutila mě, abych si připadala strašně. Nechala mě, abych se vlastně rozhodla sama, jenže celou domu ode mě neodtrhla ten vyčítavý pohled. Kdyby tam nebyla neutuchající odvážnost paní Reslerové, dávno bych se na všechno vyprdla a šla s našima domů. Nakonec ale mamka s pohoršeným: "hm" svolila a já se strašlivým pocitem šla do toho kina na Harryho Pottera 7- druhá část. Zjistily jsme, že tam jsou i naši roveři ze skautu a tak jsme si sedli k nim, protože kino bylo stejně poloprázdné, a tak nikomu nevadilo, že jsme nedodrželi zasedací pořádek. Film byl úžasný, protože Reslerovi a roveři měli k tomu úplně skvělé hlášky. Celou tu dobu jsme se svíjeli smíchy. Když film skončil, čekala mě, sestřenku a její bratry (kteří tam šli s těmi skauty) 2 km dlouhá cesta, kterou jsme museli o půl jedenácté v noci absolvovat. Já už jsem si pomalu plánovala, jak půjdu domů a co nejrychleji zmizím mamce z očí...To ale nebylo skoro potřeba, protože se právě vrátil můj bratr z líbánek... :)
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT O těchto prázdninách jsem se strašně nudila. Tak mě napado pozvat si jednu dobrou kámošku k nám domů. Zepatala jsem se jí na FB a ona řekla, že jo. Tak jsem se jí ještě zeptala, jestli by u nás nechtěla i spát a ona se opět ozvala s kladnou odpovědí. Tak jsem se tedy konečně zeptala mamky, jestli by u nás Maruška nemohla spát a po nečekaně krátkém přemlouvání mi to povolila. Potom jsme si ještě s Maruškou chvíli psaly na FB a já šla připravovat pokoj na minimejdan. Natahala jsem tam deky a kolem nich jsem udělala skromnou výzdobu z kusudam a umělých diamantů. Potom jsem šla spát.
Když jsem se další den probudila, začala jsem chystat občerstvení... bramborové tyčinky, cukroví, které zbylo z bratrovy svatby, nějaké sušenky a pití. Potom jsem šla nakoupit nějakou vodu, další sušenky a nektarinky. Zašla jsem za Maruškou, která mě občerstvila melounem a vydaly jsme se na procházku kolem rybníků. Povídaly jsme si o všem možné. Půl měsíce jsme se pořádně neviděly a tak opravdu bylo o čem... Potom jsme šly zpět k nim domů, Maruška si vzala věci a já nákup a vydaly jsme se v největším horku přes pole domů. Stále jsme udržovaly příjemnou konverzaci. U nás doma jsem rozdělala sušenky a šly jsme se kouknout na film Pýcha a předsudek. To nás na dvě hodiny zabavilo, ale pak už jsme nevěděly, co budeme dělat. Zatáhla jsem ji tedy k nám na balkon. Směřoval a naši zahradu, a když uviděla houpací síť, bylo jasné, co budeme dělat. Když nás i tato činnost omrzela, šly jsme si zahrát takovou praštěnou hru s lístečky. Trochu jsme se zasmály, ale zase jsme nevěděly, co budeme dělat. Napadlo mě, že bychom si mohly zatancovat, ale jí se nechtělo... Chvíli jsme poslouchaly písničky na mém kazeťáku a pak jsme si vzaly deku a šly ven. Už bylo trochu šero, a tak jsme si řekly, že si počkáme na hvězdy. Ven nás doprovodila naše kočka, a tak nás na chvíli zabavila... Ovšem pak zase přišla ta nevyhnutelná nuda. Už byla docela tma, ale ne taková, aby vyšly hvězdy... Tak mě napadlo, že provedu Marušku po okolí našeho domu. Nejdříve jsme se bavily o tom, kdo v jakém baráku bydlí, a pak jsme si začaly povídat o knihách. Večerní procházku nám zpestřili jistí kluci. Jednoho z nich jsem znala, a byl to pěkný darebák. Já jsem se trochu bála, protože měly takové narážky typu... to jsou ale krásky!... Rozprávění o nich nám zabralo celou cestu domů. Tam jsme si daly ty nektarinky k večeři. Maruška si šla umýt a já jsem jí zaběhla pro sponu, kterou si nechala u té houpací sítě. To ale napadlo i ji, takže když jsem se vracela, střetli jsme se, šly jsme zpátky k té síti a lehly jsme si do ní obě. Byl právě nejlepší čas na pozorování vycházejících hvězd a navíc už zase bylo o čem si povídat. Když nám byla zima, uvařily jsme si čaj a šly ke mě do pokoje. Potom nám bylo zase horko a šly jsme zpět na houpací síť, kde jsme se zaobíraly stejnou zábavou jako před tím. Pak jsme se zase zvedly, šly do mého pokoje, kde jsme kolem těch čajů začaly tancovat, jako indiáni... :) Potom jsme si vzaly prskavky, šly jsme ven a tam prskaly a prskaly, až jsme všechny prskavky vyprskaly. Uklidily jsme po sobě ten nepořádek, který jsme tam napáchaly a vrátily se do mého pokoje. Tam jsme si začaly prohlížet kupu našich fotek. Neprohlídly jsme si ani polovinu z té obrovské hordy a byly jsme neuvěřitelně unavené. Fotky umí opravdu výborně uspávat. Umyly jsme se, ulehly na zem doprostřed pokoje, povyprávěly si nějaké strašidelné historky a šly spát.
Další den nás mamky v osm probudila, my se oblékly, nasnídaly a pak už mi jen zbývalo vyprovodit Marušku domů...
Byla to opravdu skvělá zábava. Pro příště bych jen měla naplánovat trochu víc programu... třeba nějaké testy, nebo tak... :)
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Dnes se mi zdál opravdu zvláštní sen... abyste ale mohli být připraveni na to, ho vyslechnout, musíte si přečíst rychlý souhrn mé historie, spojené s jistou osobou...
Poprvé jsem Kubu (tedy myslím) potkala na hodině Flétničky pro předškoláky. Tam jsme se museli potkávat každý týden dva roky za sebou, protože jsme pak po absolvování prvního ročníku postoupili do Flétničky pro školáky. Byla tam ale kupa jiných dětí, a jelikož mi v té době bylo pět-šest let, nemyslela jsem na hezké kluky... Když jsem úspěšně dopískala i druhý rok, šla jsem se učit do ZUŠ k jisté paní učitelce. Před mou první hodinou jsem měla kupu času a čekala jsem tedy před učebnou mé nové paní učitelky. Učila v nejvyšším poschodí, což mi dávalo jistou dávku klidu. Najednou tam přišel již zmiňovaný Kuba. Nesmíme opomenout, že mi bylo sedm let a na kluky jsem ještě opravdu něměla hlavu... Zjistili jsme, že hodiny budeme mít společné! Ovšem ještě před naší první hodinou v ZUŠ se tyčila spousta volného času (tak asi půl hodina). Vedle naší nové paní učitelky měl učebnu pan učitel Sirs. Nám toto jméno nápadně připomínalo název jednoho zvířede- rys! Tahle hovadina samozřejmě nenapadle mě, ale přechytrého Kubu. Každopádně jsme z toho chytli absolutní výtlem... ta nová paní učitelka nás přišla navíc seřvat, že máme být zticha... hádejte co se stalo! Mysleli jsme, že pukneme smíchy! Tak to bylo vlastně (alespoň co vím) takové první setkání jen ve dvou. Na flétnu jsme spolu chodili i další rok, ale třetí už to bohužel nešlo. Potom jsme se potkávali na skautských akcích a na táborech, protože je to taky skaut, jako já.Taky jsme se potkávali na náboženství a v kostele. Tak od devíti let se mi začal strašně líbit a hádejte, co se nestalo! Dostala jsem se na osmileté gymnázium a on taky! Chodili jsme spolu do třídy a já do něj byla zabouchlá, jako blbá! Ovšem za poslední asi čtvrt rok jsem si řekla, že je to fakt hrozně trapné... Je to opravdu prima kluk... je hezký, šarmantní, neuvěřitelně chytrý, všechny holky po něm jedou, je to skaut a věří v Boha! Stejně jsem si ale řekla, že jsem úplně padlá na hlavu, že se mi líbí. Dokázala jsem si ho dokonce vymlátit z hlavy. Takže už je to spíš jen kamarád... Bude prima pozorovat mé nejlepší kamarádky, jak po něm jedou! :) Ani nevím, proč se mi přestal líbit. Jestli kvůli tomu, že to není můj vysněný princ na bílém koni, a nebo čistě z rozumu, že je to blbost být do někoho zabouchlá, když je mi "jen" dvanáct let...
Každopádně právě k němu se vztahoval můj dnešní sen.
Seděli jsme na pohovce u nás, v pokoji pro hosty. Tedy já,vedle Zuzka (má o pět let starší sestřenice) a Kuba. Ten tedy vlastě neseděl, ale ležel a hlavu měl položenou Zuzce v klíně. Pak najednou Zuzka musela někam odejít a položila mi Kubovu hlavu do klína. Mě, jemu i Zuzce to samozřejmě přišlo naprosto normální, jak už takové absurdnosti ve snu bývají. Já jsem si připadala, jako bych měla na klíně nějaké mimino a ne kluka, který je o rok starší, než já. A začali jsme rozprávět o svatbách, které nás teto rok potkaly a tak...
Vám se to možná nezdá vůbec zvláštní, ale to proto, že ho vůbec neznáte. Je mu třináct a je to kluk. Žádný kluk v pubertě by si jen tak nelehal do klína nějaké praštěné holky! Navíc, proč se mi zdála taková "intimní" věc, když už se mi Kuba nelíbí... Sny jsou strašně zvláštní...
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Tak jak už jsem sepsala seznam mých oblíbených knih a filmů, tak jsem se rozhodla udělat seznam i mých oblíbených písní... :)
Tomáš Klus - Já mám Marii rád
Neklid
Chybíš mi
Avril Lavigne - Girlfriend
Chinaski- Spáč
Nightwork- Mája
We are the world 25 for Haiti
Lucie Vondrackova- Zapadlej kram
Láska umí víc
Kouzla králů- Buchet je spousta
Marek Ztracený- Ztrácíš se
Taylor Swift- Love story
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Sen je zážitek iluzorních obrazů, hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nemožné nebo nepravděpodobné, a jsou obvykle mimo kontrolu spáče. Vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů a vzpomínek a představ spícího. Sen je tudíž významná psychologická událost.
Někdy lidé zažívají během snění silné emoce; strašidelné nebo znepokojivé sny se označují jako noční můry a noční děsy.
Mnoho lidí věří, že sny mají určitý význam, a proto se snaží své sny určitým způsobem popsat a pak k nim přiřadit význam. Pro pohodlnější určování významu snů vznikly speciální výkladové knihy zvané snáře. V historii se často věřilo, že sny předpovídají budoucnost, někteří lidé věří, že ve snu rozmlouvají se svým bohem, odborná veřejnost se staví k významu snů jakožto možnosti předpovědi budoucnosti spíše chladně až záporně.
Vědecká disciplína zabývající se sny se nazývá oneirologie.
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Určitě má každý z vás nějaký sen. Všichni máme sny, o kterých můžeme fantazírovat, rozvíjet je a dělat si je co nejrůžovější... Jestli se nám splní záleží většinou na nás. A to spíše v tom smyslu, jak skutečný ten sen je... Když je sen trochu více reálný, tak to už pak záleží na všech okolnostech. Bylo by úžasné,kdyby se sny plnily, ale zároveň je dobře,že většina z nich upadne v zapomnění. Představte si, kdyby všechny holky ze třídy chodily s tím krásným Davidem z 9.A., a nebo, kdyby všichni vyhráli dva miliony korun... Já bych ráda dostudovala gympl a pak se dala na nějakou vejšku. Taky bych se ráda vdala a měla kupu skvělých dětí! Kdyby se mi tohleto splnilo tak bych byla snad ten nejšťastnější člověk na světě! Před hodinou jsem mluvila se sestřenkou a říkali jsme si, že až si na brigádách vyděláme pár tisíc, pojedeme na tři čtyři dny do Vídně na operu, tak různě a prostě za kulturou. Taky jsme si asi před půl rokem řekly, že za šest let pojedeme na celosvětové setkání mládeže a vymyslely jsme si, že si vezmu nějakého milionáře, který bude dělat u cestovky, abychom měly všechno cestování zdarma . Jely bychom do Paříže, do Švýcarska na hory, do Irska do přírody, Anglii bychom si projely od jihu přes Londýn,Oxford a tak dále až ke Skotským jezerům,potom bychom jely do Sydney a do Californie a skončily bychom na Kanárských ostrovech! Trochu nereálné, ale proč ne? :)
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Jak určitě víte, plánování je velmi důležité. Já se rozhodla pro vás sestavit můj mini kalendář akcí, jen tak. Třeba pro inspiraci, nebo pro pobavení, vždyť je to jedno... :)
8. 10. 2011
okr. setkání skautů
23.-25. 9. 2011
celostátní kolo SZ
2. 9. 2011
1. schůzka
1. 9. 2011
začíná škola
17.-18. 9. 2011
narozeninová oslava
25. 9. 2011
koncert Dzieržoniów
14. 9. 2011
kino Lidice
30. 9. 2011
den čtenářských fanatiků
5. 10. 2011
třídní chvilka
5. 9. 2011
zahajovací koncert
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT Tak jo...
Už jste si určitě přečetli můj článek "7 rad pro tvůj den".Tohle je jeho pokračování,protože jsem přišla na dalších pár fíglů,jak si zpříjemnit...
Začnu od konce.Nejlepší před spaním je přečíst si nějakou hezkou knížku. Pokud jsi dívka,hodil by se nějaký příjemný román. Pokud jsi kluk,tak na romány asi moc nejsi, a tak bude asi nejlepší nějaký mírný dobrodružný příběh. V knihovně vám určitě nějak poradí,když jim řeknete,co chcete. Jestli členství v nějaké knihovně ještě nemáte,je nejvyšší čas si ho zařídit. Většinou to bývá docela levné a jednoduché. Taky jsem vám dala pár tipů,které na mém blogu najdete.
Skvělým způsobem,jak vyplnit prázdnou díru ve vašem harmonogramu je skauting. Je to naprosto skvělá věc. V skoro každém městě je nějaké středisko. Také přihlásit se je naprosto jednoduché. Je jen nutno pochopit,že skaut není nic pro nějaké snoby. Rifličky si tam lehce roztrhnete a make-up vám rozmaže déšť,nebo hra na ešusovanou. Jinak mám skauta strašně ráda. Je tam plno staršlivé srandy a je to snad nejlepšejší věc mého týdne. Schůzky bývají jednou týdně. Občas se koná nějaká ta výprava za kulturou,na rozhlednu,pod stan,nebo za jinými skauty... Taky se každoročně konají různé skautské závody. Nejznámější jsou Svojsíkovy závody jeden rok jsou pro ty mladší (vlčata a světlušky) a druhý rok pro nás starší (skauty a skautky). Tenhle rok jsou pro nás starší a naše družinka postoupila přes základní (okresní) a krajské kolo do celostátního kola.
Taky volný čas můžete zabít hrou na nějaký hudební nástroj. Člověka to uvolní a když se obtěžujete a trošku víc cvičíte,věřte,že i s malým talentem se úspěch dostaví.
Nedávno jsem zjistila,že pečení je naprosto úžasná věc. Já jsem svůj první výtvor zkusila na mé narozeniny a docela to i vyšlo! Je to prima zkoušet nové a nové recepty, experimentovat a vidět nadšené obličeje vděčných strávníků,kteří si pochutnávají na vašich pochoutkách!
Právě jsem přišla na nový způsob,jak úžasně odstartovat den. Hned,jak se probudíte,musíte vylézt z postele,odhrnout záclony a umýt si obličej studenou vodou.Fakt to funguje!
Když nemůžete usnout,neválejte se jen tak zbůhdarma v posteli,ale vemte si knížku,dvakrát oběhněte dům,zahrajte si oblíbenou hru na mobilu,nebo prostě vykonejte nějakou kratší a jednoduchou činnost,kterou se unavíte,a pak usnete,jako dudek!
A když se nemůžete donutit k tomu,abyste něco dělali,vykašlete se na všechno (tedy až na krajní výjimky) a pořádně se alespoň na chvilku flákejte a dělejte,co je vám po libosti...
† 21. 10. 2011 | kód autora:
RpT
Já...věřím v Boha.
Mám hodně naprosto nesnesitelných zlozvyků (nemluvím o šťourání v nose,nebo kousání nehtů,ale o hodně závažných věcech). Snažila jsem se toho zbavit,ale nešlo mi to.Samozřejmě,že nehulím drogy,nebo tak něco,ale stejně je to dost špatné.Nevím,jestli víte,co je to zpověď,ale já se kdysi zavázala,že tohleto u zpovědi nikdy neprozradím,a taky jsem naprosto jediná,co o tom zlozvyku ví. Jak už jsem se zmínila,nešlo mi to se toho zbavit.Ale dnes na mši jsem na to přišla. Nejdřív budu muset jít k té zpovědi a svěřit se. Taky se snažím zlepšit celá. I když jsem v pubertě a začínám trochu šílet,docela se mi to vede. Je to sice pomaloučku polehoučku,ale myslím,že se posouvám. Dřív jsem se snažila dělat životní reformu každou chvíli,a pokaždé jsem byla zklamaná,že mi to nevyšlo. Bylo ale samozřejmé,že mi to nevyjde,když už to byla pomalu všední věc. Teď mám ale pocit,že jsem na to konečně přišla. Když jsem si pokaždé psala kilometrové a hrozivé seznamy toho,co smím a nemůžu dělat,vždy jsem je porušila a veškerá snaha přišla vniveč. Tak mi tedy dneska svitlo. Já se na té mši strašlivě styděla. Ptáte se před kým? No přeci před Bohem,Ježíšem a těmi všemi svatými a prostě před celým tím společenstvím tam nahoře. Nemůžu se obrátit nijak k lepšímu bez Boha.Je to jako kdybyste se snažili udělat světlo v místnosti bez toho,abyste odhrnuli závěsy. Tedy samozřejmě bez pomoci elektriky,nebo sirek,pepolu a td... :) Je to vlastně úplně jednoduché.Zpověď je takové vyznán í hříchů a skrze kněze vám Bůh ty vyjmenované hříchy odpustí. On vám je ale vlastně odpustil už dávno a jde vlastně hlavně o to,abyste si sami uvědomili,co jste všechno provedli. Taky už jsem u zpovědi od dubna nebyla,takže bych se tam měla opravdu zastavit... Jestli si to čtete někdo nevěřící,asi jste to nevydrželi až do sem,zavřeli jste tento blog v přesvědčení,že jeho autorka je naprosto padlá na hlavu,ale jestli si to čtete někdo věřící,doufám,že se vám ten článek líbil a chci abyste věděli,že je to opravdová pravda!
Víra v mém životě znamená opravdu mnoho. Jsem ráda, že jsem na to, co jsem už popsala, přišla už teď, když jsem ještě relativně mladá. Vím, že ale na sobě budu muset hodně zapracovat. Hledala jsem tu podstatu vlastně celý můj dosavadní život, ale teď, o prázdninách jsem, tedy alespoň myslím a doufám, našla konečně tu správnou cestu k Bohu. Jsem ale na začátku a budu se muset ještě hodně měnit. Hlavní ale je, že mám víru, a že jsem konečně naplno přijala do srdce Ducha Svatého. Bylo by skvělé, kdyby se to povedlo alespoň všem věřícím, nemluvě o nevěřících. Já totiž před těmito prázdninami věřila tak polovičatě. Sice jsem chodila v neděli a a svátky do kostela a jednou za půl roku jsem šla z donucení ke zpovědi, ale chyběla mi OPRAVDOVÁ láska k Bohu.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
